Tip na výlet: kolem Dubé

Město Dubá bylo v dávné minulosti staroslovanské sídliště a předhistorické tržiště, o čemž svědčí archeologické nálezy. Během své historie byla mnohokrát zničena rozsáhlými požáry a téměř vylidněna morovými epidemiemi. Dubá byla známá pěstováním chmele a velkými trhy, kde se prodával právě chmel a textilie. Při sčítání lidu v roce 1930 měla Dubá 13.967 obyvatel (z toho 12.576 německé národnosti). Město bylo poškozeno bombardováním v roce 1945. Většina lidí byla po válce odsunuta a město znovu osídleno. Nyní má 1.790 obyvatel. Mnoho domů je využíváno jako rekreační objekty ve vlastnictví obyvatel Prahy a dalších velkých měst.

Pokud bychom se chtěli na Dubou podívat z výšky, můžeme zajít na Velikonoční kopec (Osterberg), který leží ještě ve městě, na východ od centra. Celé městečko se svým náměstím, k němuž vedou okolní uličky, tak máme rozprostřeny u nohou.

            Nejvyšší dominantou je barokní Kostel Nalezení sv. Kříže, který byl v Dubé postaven v polovině 18. století architekty z okruhu K. I. Dientzenhofera a A. Luraga, někdy bývá připisován přímo Luragovi. Průčelí tvoří dvě nízké věže, jejichž báně s lucernami shořely při požáru v roce 1845. Vnitřní vybavení je rokokové z roku 1755. Pozoruhodná je výzdoba s obrazy Palkovými a Richterovými. Nádherné jsou řezbářské práce Adámka a Chládka, včetně varhan s andílky. Před kostelem je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1740 a velký dřevěný kříž s korpusem Krista z roku 1680, který dříve býval na morovém hřbitově. Barokní fara je z roku 1737.

            Z výšky je výrazná také budova školy a budova radnice v centru města. Empírová radnice na náměstí T. G. Masaryka v Dubé je z roku 1851 a nachází se v ní původní šatlava, v níž bývají výstavy přístupné na požádání v infocentru. Sousoší Nejsvětější trojice na náměstí pochází z roku 1726.

            Určitě bychom si je měli prohlédnout z blízka.

            Poté se vydáme Dubou severním směrem. Jdeme po strmém Berštejnském kopci vzhůru, po pravé straně míjíme schodiště k hřbitovu, jehož původní stará část je zrušená a zatravněná. Původní márnice byla nedávno renovovaná. Na hřbitově i u hřbitovních zdí najdete několik velmi starých německých hrobů, které jsou bohužel ve velmi špatném stavu. Uprostřed hřbitova je impozantní nový dřevěný kříž s původním litinovým Kristem v životní velikosti, jenž byl nově pozlacen. Ze silnice vidíme také kamenný sokl s menším litinovým křížem.

Po dvou zatáčkách a 300 m dorazíme k sousoší Nejsvětější Trojice ze začátku 18. století. Pokračujeme dál po cestě mezi silnicí a zdí zámeckého parku. Před křižovatkou (vlevo na Českou Lípu, vpravo na Doksy) po levé straně přes silnici uvidíme opravenou Sochu Panny Marie s Ježíškem z r. …, bez zlatých atributů. Na konci zámecké zdi odbočíme doprava k Zámku Berštejn.

Zámek Berštejn (Perstein, Neuperstein, Nový Berštejn) dal postavit Adam Berka z Dubé někdy mezi lety 1553 – 67. Renesanční stavba měla jednu patrovou budovu nejspíš zdobenou renesančními psaníčky (dnešní střední křídlo), patro bylo dřevěné. Po roce 1618 vlastnil zámek Adamův syn Václav, který byl nejvyšším zemským sudím za vlády „zimního krále“ Fridricha Falckého a zároveň jednou z významných osobností protihabsburského odboje. Po porážce českých stavů (1620) uprchl ze země a jeho zkonfiskované majetky získali Valdštejnové. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna, generalissima císařských vojsk a majitele i tohoto zámku, daroval císař Ferdinand II. celé panství v roce 1634 plukovníkovi Walterovi Buttlerovi, jenž byl jedním z valdštejnových vrahů. Plukovník byl původem ze starého irského rodu a jeho potomci na zámku sídlili do roku 1723. Nový majitel, František Karel Rudolf hrabě Sweets-Sporck, zámek barokně přestavěl a rozšířil o boční křídla. Od roku 1810 patřil zámek opět Valdštejnům, kteří jej pseudoslohově upravili a dali mu tak dnešní vzhled. Konec Valdštejnskému panství přinesla první pozemková reforma za první republiky. Novým majitelem zámku se roku 1920 stal Tomáš Maglič, generální rada Škodových závodů. V roce 1935 zámek koupila Růžena Jiratová-Kabátová, která zvelebila nejen zámek, ale také zámecký park, hospodářský areál se špejcharem, chlévy a maštalemi a pivovar se sladovnou. V průběhu války byl zámek ve správě německého barona Ludolfa von Wedel-Parlow, jenž měl dbát nejen na prosperitu berštejnského panství, ale také na jeho nový význam. Zámek sloužil pro natáčení filmů s propagandistickou tématikou a později jako nacistický archív ve věcech Francie. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován státem jako německý majetek a adaptován na okresní dům zdraví, poté na zvláštní internátní školu. I ta se však později pro nevyhovující stav objektu odstěhovala do Deštné. Zámek nadále zoufale chátral, zničeny byly cenné řezby v přízemí a zcizen zvon. V roce 1991 zámek koupil Miroslav Slezák prostřednictvím firmy PRAWO Prager Wohnbau a objekt citlivě zrekonstruoval. Od roku 1997 je zde hotelový resort. Veřejnosti volně přístupné je nádvoří před zámkem. Zámek je veřejnosti otevřen v době výstav a akcí.

Rozlehlý zámecký park (10 ha) je mimořádně zajímavý svým romantickým členěním v barokním přírodně krajinářském pojetí, jež nabízí hru světel a stínů a umocňuje dojem klidu, nadčasovosti a prostoru. Doposud se zde navíc dochovala řada pozoruhodných exemplářů dřevin z někdejší barokní zahrady s alpinem, unikátní odvodňovací systém z původních pískovcových štuků a vysoká opěrná zeď ve střední části parku, po níž za Valdštejnů stékal umělý vodopád. Pod jižním křídlem zámku se nalézá historická dráha na boccii a barokní bazén z doby Valdštejnů. Čistotu stylu zrekonstruovaného anglického parku dokresluje golfové hřiště, tenisový kurt s přírodní trávou na místě původního z roku 1920 a další sportoviště. Park je součástí hotelového resortu a veřejnosti je zpřístupňován příležitostně. Konají se zde i svatební obřady.

Vracíme se zpět k Sousoší sv. Trojice a odbočíme doleva dolů do údolí podél zámecké zdi, k místu, kde dříve stál pivovar se sladovnou, kde se od roku 1627 vařilo pivo z tehdy proslulého chmelu „Dubský zelenáč“. Na konci 2. světové války byl ale pivovar zničen bombardováním a dochovaly se pouze jeho sklepy. Nyní na jeho místě stojí nová roubena. Území bylo zásobeno vodou z Mariánského pramenu, který se doposud nachází ve Studeném dolu. V údolí pod zámkem je Zámecký rybník a část osady zvaná Malý Mlýnek (Kleinmühle) podle nedochovaného mlýna.

Po pravé straně míjíme Hegerhaus, což je velmi stará roubena, která se dochovala v původní podobě. Přejdeme můstek doprava a po pravé straně hned za již zmíněnou roubenkou vidíme starý zděný dům, jenž dříve patřil do podzámčí a bydleli v něm zaměstnanci zámku. Dle německé kroniky se zde několik týdnů v květnu 1945 skrýval baron von Wedel-Parlow, než se mu podařilo bez újmy dostat do Německa.

Pokračujeme lesní cestou stále rovně, mírně stoupáme. Kdybychom po cca 300 m odbočili doprava, sešli bychom po dalších cca 500 m k Malému Mlýnku (Kleinmühle). Mlýn se nedochoval, ale jsou zde zajímavé skalní místnosti, kamenné žlaby ve skalním chlévě a původní mlýnský náhon. Je zde také silný pramen, jenž se brzy vlévá do Liběchovky (dříve nazývané Dubský mlýnský potok). Konají se zde každoroční dětské letní tábory s otevřenými ohništi a přírodními skalami. (Malý mlýnek leží mezi Berštejnským dolem, zámeckými rybníky a Černým rybníkem v Nedamově.)  Pokud bychom pokračovali dále, vyšli bychom v polích nad městem, blízko hřbitova.

My se ale vrátíme na lesní cestu a pokračujeme po žluté ke Kapli sv. Barbory stojící v lese, někdy nazývanou jako Buttlerova kaplička. Váže se k ní legenda, podle níž se na tomto místě zámecká paní převrhla s kočárem a na důkaz díků, vděčnosti a pokory, že přežila bez úhony, zde dala postavit tuto kapličku. Nyní kaplička slouží k rekreaci a bohužel je ve špatném stavu. Pod kapličkou jsou rozsáhlé stráně v sezóně plné borůvek a hub.

Pokračujeme i nadále po žluté, míjíme řadu vojenských bunkrů, vystavěných v rámci mobilizace a sejdeme do údolí kolem staré vodárny, kde přejdeme silnici a jdeme rovně až dojdeme do Vrchovan. Zřícenina hradu Starý Berštejn stojí na kuželovité čedičové hoře (480 m), kterou korunuje hranolem zdiva. Jeho založení spadá až na počátek 15. století a je připisováno Berkům z Dubé, konkrétně Jindřichu Hlaváčovi, jenž se později stal husitským hejtmanem v České Lípě. Pod hradem ve svahu níže pod skalou stála hospodářská stavení. Z předhradí se zachovali jen zbytky. Vstupovalo se do něj původně východní branou chráněnou okrouhlou baštou v nárožní hradební zdi. K vlastnímu hradu vedla jen pěšina podél skály s dolním hradem, odkud bylo možné cestu hájit. Dolní hrad se skládal z nevelkého nádvoříčka a z patrového stavení s valeně klenutými místnostmi v přízemí a skalního ostrohu. Z prvního patra budovy dolního hradu se přecházelo do horního hradu, což byla několikapatrová obytná věž na skále, která se tyčila ještě několik metrů nad dolním hradem. V přízemí věže je doposud zachována místnost sklenutá valeně s lunetami, s dvěma okny a sedátky ve výklencích. Horní patro se nedochovalo. Dost pravděpodobně byl hrad zničen již během husitských válek, od roku 1512 se již neužíval, Berkové pobývali v Kuřích vodách a v roce 1553 dal Adam Berka z Dubé postavit renesanční zámek Berštejn u Dubé (Neuperstein). Který jsme již viděli. Hrad není běžně přístupný, ale z jeho blízkosti je nádherný výhled kolem před Dubskou pahorkatinu. Severním směrem je vidět Kalkener Berg (Vápenná hora), za tím ležící Máchovo jezero (Hirschberger See) uprostřed rozprostřených lesů až k Bezdězu, tzn. ke dvěma bezdězským kopcům: Čertovu kopci (Teufelsberg) a tím vlastním Hradním kopcem (Burgberg). Bezděz je poslední vysoká hora na východním výběžku Českého středohoří, které je z většiny sopečného původu. Bezděz je zřejmě tím nejvýraznějším bodem naší krajiny. Vlevo vidíme zbytky Maršovického vrchu a vpravo Tachovský vrch, které jsou již řadu let používané jako lomy k těžbě kamene. Trochu dále severně vidíme kopec Ralsko a při dobré viditelnosti i Ještěd u Liberce se svou markantní kónicky vystavěnou věží. Jižně za Dubou vidíme prodloužené sedlo Dubové hory, Nedvězí, dále na východ zámek Housku a Beškov. Západně vidíme Vlhošť.

Zpátky do Dubé se můžeme vrátit také cestou mezi koňskými ohradami, které vidíme ze Starého Berštejn. Cesta nás navede opět ke sv. Barboře a odtud na Dubou, po značce do Nedamova k Černému rybníku (Schwarzteich). Máte-li chuť a vyhovuje-li počasí, můžete se občerstvit a ochladit se ve vlnách rybníka, jenž je dnes součástí autokempu s chatičkami. Je zde letní kino, konají se zde pravidelné zábavy a Jazzové dny. V areálu je možný rybolov. Naproti autokempu stojí Černý mlýn. Jednalo se o vodní mlýn s pilou, kde bylo hlavním pohonem vodní kolo o průměru téměř 5 m. Černý mlýn pracoval více jak 500 let a na pozemku můžeme vidět originální mlýnský kámen.

Odtud půjdeme po silnici do Dubé, kde po cca 1 km odbočíme doprava. Po pravé straně zde býval parčík s terasami a altánem, což bohužel již není patrné. Po levé straně ale vidíme u cesty pěknou roubenku a o pár metrů dále dojdeme k Soše sv. Floriána, patrona požárníků, z 18. století. Nachází se u ústí pramene malé dubské říčky, jehož zajímavé řešení je unikátní technickou památkou, tzv. Máchadlo. Dále, ve stráni vpravo uvidíme skalní sklípky. U Máchadla se ale dáme doleva a pokračujeme rovně až na T křižovatku, kde silnice vede doprava do Dubé a doleva na Mšeno. Silnici přejdeme. Na stráni uvidíme celou řadu dalších skalních sklípků.

Projdeme úzkou uličkou a dostaneme se tak k zajímavé historické budově. Sušárna chmele s dvěma sušicími věžemi je významnou technickou památkou. Věže jsou svým kruhovým tvarem velmi neobvyklé, podobné se stavěly v Anglii. Sušení ve věžích probíhalo na sítech a dřevěných roštech nejčastěji pomocí přímého vytápění v jejich přízemí. Nejstarší písemný doklad o existenci této stavby je z roku 1877. V době největší slávy dubského chmelařství měla Dubá celkem 6 sušáren a siříren, dochovala se však bohužel jen tato. Jejími majiteli byli: Langhansovi z Dubé, 1877 J. Grundfest z Horní Vidimi, A. Sommer z Prahy, 1904 Grundfestovi z Dubé, 1924 Reichmannovi z Dubé, 1936 chmelařský spolek Hopfenbau-Verband des Daubauer Grünlandes z Dubé, 1943 společnost Hopfenverkehrsgenossenschaft z Dubé, poté byla zkonfiskována, přidělena hospodářskému družstvu a později Státnímu statku. Nyní je majetkem města a čeká na rekonstrukci. Vlevo od sušárny býval morový hřbitov pro oběti moru v roce 1680. Označen byl velkým křížem, jenž je nyní u kostela.

Pokud odtud vystoupáme na náhorní Tabuli (Scheibe), budeme mít nádherný rozhled po okolních horách; vlevo Starý Berštejn se zříceninou, východně malebné vyvřelé kopce, Korecký, Tachovský, Velký a Malý Beškov a ve skupině hor Vrátenské a Trniště poznáváme zámek Housku a v pozadí Bezděz. Jižně před námi vidíme skalní sídliště Dražejov vlevo, holý vrchol Nedvězí uprostřed a skalnaté okraje hřebenu Radče vpravo. Západně máme zalesněnou Dubovou horu a vlevo pod ní později obec Deštnou. Za námi severně v kotlině leží město Dubá s Vlhoštěm a Maršovickým kopcem v pozadí.

Další výlet je možné podniknout autem, na kole i pěšky. Pojedeme z Dubé podél bývalé továrny na kabelky (Tasche-Fabrik) silnicí na Mšeno. Po pravé straně v polích za Dubou uvidíme stát barokní sochu. Socha sv. Prokopa pochází z roku 1761, jedná se zde o kopii, jejíž originál je nyní v Doksech. Na podstavci jsou reliéfy sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Socha zde byla původně umístěna na důkaz díků za záchranu lidského života před bleskem. Stojí nedaleko místa, kde Ignác Schiffner z Dubé ubil chmelovou tyčí k smrti svého otce kvůli nedovolené lásce (7. 5. 1744) a byl za to popraven – umučením na kole. Tento pravdivý příběh inspiroval romantického básníka K. H. Máchu k napsání Máje. K soše lze dojít pěšky po polní cestě ze silnice nebo z Rozprechtic.

Po cca 1 km klesá silnice prudce dolů do údolí Liběchovky (Dubský mlýnský potok), míjíme Skalní jeskyni, kde v dávných letech často tábořili kočovní Cikáni. Silnice dále vede okolo vily Schmidt a kolem Šibeničního mlýna s malým Šibeničním rybníčkem, kde dříve stávala šibenice. Šibeniční mlýn byl vodní mlýn s pilou, kde pohonem bylo jedno kolo na vrchní vodu. V rybníčku se před válkou koupávali otužilci.

Pokud bychom odtud odbočili doprava na Vrabcov, došli bychom po cca 2 km k dalšímu vodnímu mlýnu s pilou. Mlýn zde stál již před rokem 1620 a pracoval až do poloviny 20. století. Využíval tzv. Francoisovy turbíny.

Zůstaneme na silnici a dojedeme k empírovému tanečnímu Pavilonu Sýkorka v Rozprechticích, což bylo dříve oblíbené výletní místo místních obyvatel. Podávala se zde káva, pivo a vynikající Kleckselkuchen – drobenkový koláč s tvarohem, mákem a povidly. V neděli se zde hrávali kuželky a přímo v pavilonu se tančilo. Z místa dřívějších slavností zbylo do dnešních dnů jen torzo tanečního pavilonu, vše ostatní bylo zbouráno.

Za pavilonem Sýkorka se silnice rozděluje doprava nahoru do Dražejova a doleva pokračuje směrem na Mšeno. Po levé straně odtud uvidíme zbytky Rozprechtického statku, za nímž se nachází nádherný rybník s možností rybolovu. Pramenný důl, kterým prochází cesta z Rozprechtic, je součástí přírodní rezervace Mokřady horní Liběchovky. Pro vodní živočichy zde byla uměle vytvořena celá soustava tůní. Oblast je bohatá na prameniště, slatiny a mokřadní rostlinná společenstva. Vyskytují se zde řady vzácných rostlin a unikátní druhy plžů. Vydáme se silnicí nahoru (za pavilonem). Po cca 3 km cesty se po do skály vysekané soutěsce dostaneme do skalní vesničky Dražejov. Bohužel ze skalních útvarů není mnoho vidět, protože jsou zarostlé vysokými stromy. Je dobré si připomenout staré fotografie od Karla Streera, kde je vše zachyceno v krásné původní podobě. Skalní blok, na němž Dražejov stojí, je protkán přírodními i uměle vytvořenými dutinami a otvory. Nahoře se dostaneme přímo na malé vesnické náměstí k malé Kapli sv. Jana Nepomuckého z roku 1767, která vyla nedávno opravena a znovu vysvěcena. Vedle je původní hasičská vodní nádrž – rybníček. Ve vesnici se po pravé straně dojde až k vyhlídkovému bodu na severní straně skalních útvarů. Dříve se tam při Sonnwendfeuer pálil oheň, jenž byl vidět široko daleko.

Dále pokračujeme jižním směrem na Nedvězí (Nedoweska), silnicí, která je částečně vytesaná do skály. Vpravo ve skalním masivu můžeme vidět Skalní výklenek pro sochu Panny Marie – dnes je tam obraz a často čerstvé květiny. Po cca 2 km dorazíme do obce Nedvězí, kde jsou památkově cenné roubené stavby i celé areály usedlostí, jako např. č.p. 12, Boží muka, Kaplička sv. Jana Nepomuckého u cesty a kamenný sokl s křížem téměř pod vrcholem Nedvězí. Největším lákadlem je ale čarokrásný panoramatický výhled z vrcholu (456 m) na Dubské Švýcarsko a třetinu Čech.

„Na Nedvězí teprve užasne turista nad čarokrásným rozhledem kolkolem… třetinu země České odtud pozorujeme všemi směry, kraj nádherně rozčleněný a zpestřený nesčetnými dědinami, lesy, samotami a luhy. Není možno vylíčiti úchvatné dojmy a vše to, co odtud vidíme, zde jen vyjmenováváme: Jihozápadně Říp a pak již kolkolem: Středohoří s Milešovkou, Krušnohoří a Kněžištěm a Sněžníkem, Středohoří se Sedlem, Bukovou a Kozlem, severně Vlhošť, Ronov, Růžák, Studenec, Klíč, Jedlová, Luž, Slavíček a Špičák u České Lípy, v popředí Číř, Čap, Kostelec, Husa, Maršovický kopec a Starý Berštejn, v pozadí Hvozd, Ralsko, Skalka, Zbynský, Korecký, Tachovský kopec, oba Beškovy, Borný, Klímova Hora, Slatina, Bezděz a za ním Podještědí, Jizerské hory i Krkonoše. Vpravo kolkolem Kozákov, Vrátenská hora, Trniště s Houskou, vrchovina na Boleslavsku, město Mšeno, rokle u Kokořína, jižně Kotel, Supí vrch, Vidim, vpravo Břežník, Brusný, doliny k Liběchovu, výšiny u Prahy a západně pod námi rokle a lesnatý hřeben s Vysokou a Radčí… toť jen hrstka nejtypičtějších hor, kromě širých dálav jižně v středních Čechách.“ Bohumil Kinský (1935)

Dříve se z Nedvězí dalo pěšky pokračovat dále přes Kočičí kámen na Dubovou horu, za níž je zchátralá budova Bílé kapličky. Nyní je však cesta špatně přístupná a výhledy z ní zcela zarostlé. Krásný pěší výlet si můžeme někdy udělat z Nedvězí na Radeč a Pustý zámek, dnes se ale vrátíme autem zpět do Dubé.