Dubské Švýcarsko získalo ocenění za 1. místo v celostátní soutěži Má vlast v srdci Evropy!
Památková komora ČR ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže a Asociací NNO v ČR udělily Dubskému Švýcarsku diplom za 1. místo v kategorii CK2 za práci Trvalá expozice Dubské Švýcarsko na starých mapách na zámku Berštejn, které byl kurátorem PhDr. Jan Sobotka (více níže).
Záštita: MUDr. Jiří BESSER, ministr kultury; J.E. Mons. Dominik DUKA OP, arcibiskup pražský, metropolita a primas český; J.E. Margot KLESTIL-LÖFFLER, velvyslankyně Rakouské spolkové republiky; J.E. Helmut ELFENKÄMPER, velvyslanec Spolkové republiky Německo; J.E. Andrzej ZAŁUCKI, velvyslanec Polské republiky; J.E. Peter BRŇO, velvyslanec Slovenské republiky
PhDr. Jan Sobotka
držitel ocenění 2010 za mimořádný přínos regionu
PhDr. Jan Sobotka je pracovníkem oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR v Praze, kde se věnuje kartografickým dokumentům, a také hudební publicista.
V loňském roce byl kurátorem úspěšné výstavy “Svět zašlý – Máchův kraj na starých mapách”, která proběhla na jaře 2010 v pražském Klementinu a vzbudila velkou pozornost veřejnosti i odborného fóra. Nyní je kurátorem dvou aktuálních výstav: “Dubské Švýcarsko na starých mapách” na zámku Berštejn u Dubé a “Máchovská místa na starých mapách” v zámecké expozici v Bělé pod Bezdězem.
Bohumil Kinský
ocenění in memoriam 2010
Bohumil Kinský (1898 – 1987) byl odborný učitel, později ředitel Měšťanské školy, menšinový pracovník, propagátor turistiky, sám nadšený turista a fotograf.
V České Lípě působil asi od roku 1924. Pod jeho vedením byla 15. března 1928 založena místní pobočka Klubu československých turistů a později se aktivně zasazoval o značení turistických cest. V letech 1928–1936 vydal šest turistických průvodců po různých částech severních Čech. Velice populární se stal zejména poslední z nich – turistický průvodce Dubské Švýcarsko, vydaný v roce 1936.
Hned od počátku stál Bohumil Kinský u založení Českého musejního spolku pro kraj Českolipský. České muzeum bylo umístěno od roku 1929 ve škole v Novém Boru, po postavení Tyršových škol v České Lípě od roku 1933 v této budově. Od roku 1935 se stal správcem muzea odborný učitel Tyršových škol a turistický pracovník Bohumil Kinský. Pro nedostatek prostoru byly poté sbírky přesunuty do zámku v Zákupech, kde bylo muzeum otevřeno 24. května 1936.
Nadšený propagátor historie a všeho českého v převážně německém městě Bohumil Kinský byl také hned od prvního čísla časopisu Bezděz v roce 1930 členem jeho redakční rady a v časopise publikoval řadu článků (Pomístní jména na Českolipsku, Pusté kostely, Českolipské památky, aj.) a zpráv o činnosti muzea a získávání nových exponátů.
Po obsazení Sudet byly v říjnu 1938 sbírky muzea převezeny do zámku v Bělé pod Bezdězem a po válce zpět do České Lípy. Muzejní spolek obnovil hned od roku 1945 svoji činnost. Od roku 1946 se stal Bohumil Kinský, tehdy ředitel Tyršových škol, opět správcem muzea a v roce 1947 navrhl městu zřízení tzv. muzejní čtvrti v České Lípě, která měla po opravě zahrnovat českolipský zámek, Červený dům a tzv. Richterhof. Bohužel, tento záměr se nedočkal realizace. Muzeum bylo v roce 1949 přejmenováno na Krajské vlastivědné muzeum. Umístěno bylo v Červeném domě.
Od roku 1948 se stal Bohumil Kinský po Josefu Maštálkovi předsedou Muzejního spolku pro kraj Českolipský, ale po dvou letech, v roce 1951 byla činnost spolku zastavena. Bohumil Kinský vedl muzeum asi do roku 1952, kdy se stal jeho nástupcem Břetislav Vojtíšek. Bohumil Kinský se odstěhoval z České Lípy a zemřel v poměrně vysokém věku až v roce 1987.
Jaroslav Panáček, historik,
Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě
Bohumil Kinský o Dubském Švýcarsku:
„Končím dílo s přáním, aby přivábilo tisíce Čechů do Dubského Švýcarska, neboť i zde mohou dýchati vzduch lesních tišin, užíti slunce skalních výšin a sledovati život těch, kdož zde žili před námi; a půjdou s očima otevřenýma, tu vše, co zvěděli o kráse a životě své vlasti v tomto úseku, zjeví se jim jako nádherný film, zanechávající v duši trvalé hodnoty: Lásku k vlasti, k níž patří i Dubské Švýcarsko!“
Zdroj: Bohumil Kinský: Turistický průvodce Dubské Švýcarsko – Okolí Dubé, Bezděze, Máchova jezera, Kokořína, Liběchova, Úštěku
Doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
držitel ocenění 2011 za práci (knihu)
Scénologie krajiny
Josef Valenta je profesorem na DAMU a Filosofické fakultě UK v Praze a lektor kurzů se zaměřením na pedagogiku dramatické výchovy, publicista a autor řady knih, mimo jiné také Scénologie krajiny (Polomené hory).
Stanislav Dulík
držitel ocenění 2011 získané za práci (soubor knih) se starými pohlednicemi Dubského Švýcarska
Dubá a okolí na starých pohlednicích
Doksy a okolí na starých pohlednicích
Štětí-Liběchov a okolí na starých pohlednicích
Stanislav Dulík je projektant, sběratel starých pohlednic a autor knih publikující staré pohlednice Dubského Švýcarska.
Více zde…
Bedřich Friedrich Bernau
ocenění in memoriam 2011
– původním jménem Přemysl Bačkora (1849 – 1904), užíval pseudonymy Přemysl O. Berka a Friedrich Bernau. Byl účetním, literátem a uznávaným historickým badatelem a publicistou. Bedřich F. Bernau byl příkladem poučeného a zapáleného laika, který se mimo universitní prostředí i jiná tehdejší historická pracoviště snažil shromažďovat nejrůznější informace historického rázu a přispět řadou topografických prací k poznání zejména německých oblastí Čech. Třebaže byl oproti svým profesionálním kolegům znevýhodněn ztíženým přístupem k pramenům i vzdáleností od jejich center, sepsal řadu zajímavých knih, v nichž se snažil uvádět na pravou míru mnohé přetrvávající mýty a legendy a odhalovat slovanské počátky pohraničních území i vlivy germanizace. Cenné bylo, že znal příslušné oblasti z autopsie a často neváhal napomoci k záchraně nejrůznějších mizejících památek minulosti, ať písemných nebo uměleckých, architektonických či prehistorických, a bránit je proti projevům vandalismu či neuváženým zásahům. Ač vyšel z ryze české vlastenecké rodiny, pracoval po většinu života v německém prostředí a publikoval vedle některých českých prací převážně německy. České a německé zájmy spojoval i v jiných oblastech – byl členem nejrůznějších jak českých, tak německých historických spolků a společností, spolupracoval s mnoha českými i německými historiky, ať již při vydávání vlastních nebo cizích prací či při péči o nejrůznější památky. Svou činností se tak výrazně snažil přispívat i k posílení vlasteneckého povědomí německy mluvících obyvatel českých zemí i v době, která oba národy spíše rozdělovala, než spojovala, a přinášela postupně stále narůstající národnostní problémy.
zdroj: Marie Ryantová