Popis výletu:
Opouštíme Dubou jižním směrem, po silnici 1/9 (Dubá-Mělník-Praha), a sjíždíme serpentinami z kopce dolů do Deštné. Na jedné skalní stěně po pravé straně od silnice bychom našli vytesaný reliéf Matky Boží, o němž bohužel nemáme více informací. Reliéf se nachází přímo pod bývalým plicním sanatoriem, nyní dětským domovem. Nejstarší písemné zmínky o obci a kostelu sv. Václava v Deštné jsou již z 12. století, zastavit můžeme pár metrů před ním, vlevo u hospody při vjezdu do hospodářského areálu. Ke kostelu odtud dojdeme pěšky. Jedná se o jeden z nejstarších kostelů na Dubsku, příklad románského stavebního slohu. Už na první pohled nás zaujme původní románská věž se sdruženými okénky se sloupky a apsida, zdobená lichými arkádami. Barevná skla kostela jsou zachována. Nad vchodem je datum 1766, kdy byl kostel barokně přestavěn do dnešní podoby, kolmo na původní osu. Unikátní jsou uvnitř interiéru varhany z roku 1720. Po roce 1945 kostel chátral a zrekonstruován byl až zcela nedávno. Mezi místní zajímavosti patří válcový vodní mlýn se dvěma koly na vrchní vodu, jenž je vidět ze silnice (v dezolátním stavu), a malá hasičská zbrojnice. Pozoruhodné jsou pastviny stepního charakteru asi 0,5 km od Deštné, kde na vápnitých pískovcích rostou teplomilné sveřepcové trávníky a řada ohrožených druhů rostlin.
Pokračujeme-li autem dále, v bohatě krouceném údolí Liběchovky (dříve Dubský mlýnský potok) projíždíme Zakšínem okolo vily Kukuk, která byla postavena místním rodákem velkoobchodníkem Kukuk v 19. století. Při výjezdu z této obce stojí na pravé straně dřívější hostinec Zinsky. Jednalo se o dřevěnou budovu, která je dodnes v dobrém stavu a do roku 1945 patřila předkům Gustava Klimta. Raritou v Zakšíně je památník zakšínské železnici, jejíž trať byla naplánovaná, ale nikdy se nerealizovala. Památník založili dobrovolníci u bývalé hasičské zbrojnice se zvonem, která nyní slouží jako soukromý rekreační objekt. Jediným větším přítokem Liběchovky je Zakšínský potok, jenž protéká malebným údolím Květnice – chráněné území. V Zakšíně jsou dva mlýny. První využíval nevelkého Paličského potoka (Květnice), který se později vléval do Dubského mlýnského potoka (dnešní Liběchovka). Jeho kolo na vrchní vodu mělo průměr více jak 6,5 m, otočilo se 5 krát za minutu a pohánělo 3 válcové stolice na výrobu mouky. Druhý Nový mlýn byl zřejmě postaven až v 19. století a jako náhradní pohon používal parní stroj. Přírodní památkou v této lokalitě jsou tzv. Osinalické bučiny. Jedná se o lesnaté území s řadou pískovcových skal, kde se vyskytuje mnoho chráněných rostlin, včetně vstavačovitých a orchideových druhů jako např. vstavač nachový (Orchis purpurea Huds.), korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), kruštík růžkatý (Epipactis muelleri), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Ve starších stromech žijí divocí holubi doupňáci, kteří se od jiných druhů holubů liší vínovou skvrnou na boku krku a jen částečně černými křídelními páskami.
Následující obec Bukovec je krásnou ukázkou lidové architektury. Najdeme zde patrové roubené stavby i celé areály, které jsou citlivě opečovávány svými majiteli. Opraveny jsou i malá hasičská zbrojnice, Boží muka a Bukovecký mlýn, od něhož se vydáme na krásný pěší výlet na Ráč a k Pustému zámku. Přejdeme potok a vydáme se po stoupající cestě vzhůru. Nahoře pokračujeme po rovině překrásnou divočinou skalních turní na terasách, jimiž je Ráč (Ratsch 387 m) vyvýšena 150 m nad údolím potoka, a dojdeme k ohromnému skalnímu ostrohu, kde dříve stával Berkův hrad, tzv. Pustý zámek (Hradištko Zakšínské, Ratschburg, Wüstes Schloss). Byl postaven na místě dávného hradiště kolem roku 1319 na pískovcových skalách, kam byl přístup po padacím mostě. Mezery mezi skalami byly využity jako hradní příkopy. Dnes zde najdeme zbytky zříceniny a několik ve skále vytesaných děr, které původně sloužily pro stavbu dřevěného hradu. Jsou zde patrné do skal vyhloubené místnosti, nádrž na vodu (cisterna) i velice úzké schodiště. Na nepřístupných skalách hrad připomínal nedobytné orlí hnízdo. Odtud si můžeme vychutnat nádherný pohled do úzkého údolí a na starou obchodní a státní silnici, kde dříve rytíři vybírali průjezdní poplatky. Lze odtud obdivovat také úžasnou romantiku skalního Cimbuří severně (Sennebrett Felsen) a Panenské skály (Jungfernstein), Žďáru (Brandberg) a Vysoké (Hoher Bg.) jižně. Opouštíme bývalé hradní místo a po rovné cestě dojdeme k dřevěnému kříži, který připomíná místo, kde roku 1948 tragicky zemřeli dva lesní dělníci. Nedaleko odtud najdeme pramen, jehož horní část je přepažena. Stojí zde hrneček a můžeme se zde napít velmi chladné a dobré vody. Odtok ze studánky slouží lesní zvěři. Zde odbočíme doprava a půjdeme postranním údolím směrem dolů. Po chvíli můžeme vidět pozoruhodné železité Panenské kameny, podobající se obličejům vzhlížejícím k nebi. Krásný pohled, tak typický pro romantické Dubské Švýcarsko! Pomalu se vracíme zpět na liběchovskou silnici, po níž jsme se dostali k bukoveckému mlýnu.
Autem pokračujeme dále do obce Medonosy, kde nás může zaujmout opravený kostel sv. Jakuba s hřbitůvkem vpravo nad silnicí. Barokní kostel sv. Jakuba z roku 1702 stojí na gotických základech. Proti kostelu je fara, omítnutý patrový srub s mansardovou střechou, která pochází z roku 1794. Za zmínku stojí také stavba vodního mlýna s mlýnskou stolicí, datovanou r. 1788 (č.p. 1). U výjezdu z obce si můžeme všimnout pískovcové sochy sv. Ludmily z poloviny 19. století, která stojí po levé straně.
Hned při vjezdu do obce Chudolazy stojí vpravo starobylá budova sloužící původně jako přepřežiště koní, později hostinec U červené brány. Zde se rozpojuje silnice nahoru do kopce na Brocno a dále do Chcebuzi. Při trošce štěstí najdete v malých údolíčkách při kopci naši nejkrásnější domácí orchidej, které se říká „Dámský střevíček“ (Frauenschuh, Cypripedium calceolus L.). Při výjezdu z obce uvidíme po levé straně starý vodní mlýn. Je to jeden z mnoha dřívějších mlýnů, které byly poháněny Liběchovkou. Bohužel většina z tehdejší mlýnů dnes již neexistuje. Liběchovka křižuje silnici za Chudolazy a dále již teče po pravé straně. Na můstku zdravíme sv. Nepomuka jako ochránce mostů. Dnes je vnímán také jako ochránce pocestných a řidičů. Na další cestě do Tupadel míjíme v ostré levotočivé zatáčce Státnické, kde dříve stála socha Čtyři zázraky Krista od Karle Maxe, jež později patřila do inventáře Liběchovského zámku. Dále uvidíme ohradu pro zvířata a Jezerní údolí po pravé straně, kde by nás to mohlo zlákat k odpočinku. Následující Válečné louky nám svou tmavou zelení a vydatností dávají najevo úrodnost okolí Liběchovky. Naproti po levé straně stojí vysoké borovice. V ranném předjaří zde modře kvetou stovky jaterníků (Leberblumchen, Anemone hepatica). Asi 800 m před obcí Tupadly si můžete povšimnout staré myslivny, k níž dříve patřil vodou poháněný katr (zmizel roku 1945). Potok se dnes ztrácí v lučinách, ale dříve byl kultivovaně sveden, aby napájel mlýn v Tupadlech, jehož kola dnes visí smutně ve vzduchu. Mlýn je relativně v dobrém stavu, původně byl dřevěný, ale po velkém požáru v roce 1911 byl znovu vystavěn z kamene. Po levé straně v Tupadlech stojí poměrně dobře zachovaný hostinec K ozvěně Zur Walhlla. Zde se rozpojuje silnice doleva do Vidimi, kde Vás zaujme Šlechtova Vila (Schlechters Villa), která byla nedávno přestavěna na hotel. I díky ní vypadá konec Tupadel jako dříve, tedy upravený a čistý. Na Kostelecké výšce nad Tupadly je ze silnice vidět Slavín (Rondell), který zde budoval sochař Václav Levý. Mělo se jednat o monumentální dílo oslavující české velikány, inspirovaný Wallhale u Regensburgu, ovšem nebylo nikdy dokončeno. Do roku 1945 bylo možné vylézt na věž o výšce 59 m kvůli nádhernému pohledu do krajiny. Bohužel věži dnes už schází čepice o průměru 4,5 m, takže se pomalu rozpadá. Vedle věže stojí v maurském stylu z pískovcových kvádrů postavený zámeček, který je stále v dobrém stavu.
Želízy jsou starobylá bývalá německá selská vesnice, která byla známým místem pro rekreaci (Luftkurort) díky příjemnému podnebí a svým přírodním krásám. Také Franz Kafka zde pobýval v letních měsících. Dobře zachovalé vily a jména hotelů jako Kaiser von Osterreich (Císař rakouský), Stadt Berlin (Město Berlín) připomínají tyto slavnější minulé časy. Bohužel ovzduší, které i zde dříve sloužilo k ozdravení, jsme si na tomto místě pokazili výstavbou nedaleké papírny ve Štětí. Obdiv sklízel také nádherný mlýn v Želízech, již tenkrát poháněný vodní turbínou, který byl však po roce 1945 zbourán. Do dnešních dnů se zde dochovala díla sochaře Václava Levého (Wencl Lewy), která stojí za to si prohlédnout během procházky v přírodě. Sochař Václav Levý byl původně kuchařský učeň na zámku v Liběchově, tehdejší majitel zámku Veith brzy poznal jeho umělecký talent a nechal ho vyučit sochařem, mimo jiné také v Mnichově u Schwantthalera. Lásku Levého k figurám, torzům a sochám můžeme vidět i v okolních lesích. Také proto bývá považován za předchůdce Myslbeka. Uprostřed obce proto odbočíme doprava na Malý Hubenov, přejedeme Liběchovku a úzkou cestou vystoupáme strmě do kopce. Téměř nahoře odbočíme doprava a dojedeme až k začátku lesa. Tam zaparkujeme a půjdeme doprava po rovné lesní cestě severním směrem. Po pár minutách uvidíme po levé straně zvláštní kamenný útvar zasvěcený Máří Magdaléně. Ve vykotlaném prostoru se nachází jedna místnost, kde je na stěně špatně vidět barevný reliéf, jenž zřejmě znázorňoval biblický výjev Máří Magdalény. Odtud pokračujeme po lesní cestě dále. Po cca 1 km spatříme po pravé straně velký kamenný útvar, na jehož boku se slabě rýsuje podoba Harfenice. Dále jsou zde ve dvou řadách ve skále vytesané mužské a ženské hlavy, znázorňující životní etapy od mládí až po stáří. V jedné skále je vyhloubená místnost, u jejíhož vchodu vidíme rovněž figury. Nad vchodem je šupinami pokrytý Plaz s letopočtem MDCCCXLI (1941). Bezpochyby se zde také jedná o dílo Václava Levého, který zde působil. Před cca 150ti lety vypadalo vše nádherně, ale vítr, počasí a v poslední desetiletích i lidé to hodně zničili. Po vytesaných schodech ve skále se dostaneme na rovnou plochu, kde si můžeme odpočinout na skalní lavici. Pokračujeme po stejné cestě dále a po cca 100 m uvidíme po pravé straně další dílo Levého. Zobrazuje Hada, jehož obrovské 9 m dlouhé tělo se obtáčí kolem skály. Nad hadem visí Sekera přinášející smrt. Podle legendy zde byl v dřívějším čase uštknut lesní dělník jedovatým hadem a zemřel. Ve zdejším borovicovém lese se zmije rády vyhřívaly. Pokud půjdeme dál, dojdeme po cca 2 km k Vražedné jámě (Modrloch). Jedná se o skalní blok, v němž v prastarých dobách vznikly velké přírodní jeskyně. Bezprostředně vedle se nachází 4 m vysoký skalní útvar Sedm chlebů, který při troše fantazie znázorňuje věž se sedmi na sebe nalepenými chleby. Vrátíme se stejnou cestou a autem jedeme zpátky dolů do údolí, kde pokračujeme směrem na Liběchov. Cestou projíždíme kolem Božího pramene, který je schován v malé kapličce v úrovni pod silnicí.
Dojedeme do Liběchova, kde Liběchovka (Dubský mlýnský potok) ústí do Labe. Renomovaný farářský kostel sv. Galuze (1725) byl postaven za hraběte Pachty, stejně jako Liběchovský zámek, jehož stavitelembyl Mistr Kauka. V roce 1881 majetek hraběte Pachty převzal Jakob Veith. Jeho příběh stojí za zmínku, protože je jako z pohádky. Veith se narodil 15. července 1758 v Českém lese na Šumavě. Díky své píli se z tkalcovského učně vypracoval až na továrníka a vlastnil několik textilních fabrik. Jeho velké příjmy mu dovolily mít rozsáhlý majetek a pozemky. Ostatně také dřevo na stavbu pevnosti Terezín pocházelo z jeho lesů v Liběchově. Jeho stejnojmenný syn byl již méně obchodně zdatný, studoval v Praze jazyky a historii a stal se z něj velký milovník umění. Dle svých plánů nechal Liběchovský zámek přestavět a rozšířit. Z té doby jsou také sochy Václava Levého v zámecké zahradě. V roce 1888 koupil celé liběchovské panství Saský svobodný pán Henning von Arnim. Poté ho zdědila jeho dcera hraběnka Lippe-Biesterfeld. Po první světové válce a založení první republiky bylo toto panství zkonfiskováno státem a v rámci pozemkové reformy 17. 4. 1919 předáno českému legionáři Homolkovi. Na zámku v Liběchově bylo za socialismu Náprstkovo muzeum s expozicí asijské kultury, ovšem povodní byl zámek roku 2002 zničen a doposud nebyl zrekonstruován. Nad nově založenými vinicemi uvidíme Liběchovskou kapličku – původně hrobku pánů Pachty a Veitha.
Pokračujeme dále podél Labe směrem do Mělníka, kde z mělnického zámku můžeme obdivovat soutok Labe s Vltavou a máme krásný rozhled do krajiny včetně památné hory Říp. Na zámeckém nádvoří se nachází krásná nástěnná malba. Zámek Mělník a vinice se jsou majetkem Lobkowitzů. Při pěkném počasí bychom měli vylézt na 60 m vysokou věž, která se nachází vedle kostela sv. Petra a Pavla u zámku. Odtud jsou vidět i pražské věže.
Kdo se rád bojí, může navštívit unikátní Kostnici v Kryptě, kde jsou tisíce lidských kostí naskládány až do výšky 4 m.
Po cestě nazpátek do Dubé bychom si měli všimnou zvláštnosti po pravé straně liběchovské silnice. Překračujeme zde totiž dřívější česko-německou jazykovou hranici, která se mezi roky 1939 – 1945 stala také hranicí protektorátu.
Projedeme znovu Liběchovem a dojedeme do Želíz, kde je hned na začátku obce větší místo, odkud začíná postranní údolí. Zde necháme stát auto a vydáme se cca 300 m k malé cestě. Cesta uhýbá doleva a my půjdeme strmou lesní cestou ke Klácelce. Bájná jeskyně je ve skále vysekaná čtyřhranná místnost, kde sochař Václav Levý vytesal reliéfy podle bajky F. M. Klácela Ferina Lišák (český výklad) nebo mýtická zvířata podle J. W. Goetheho Čistší lišky (německý výklad). Zvířata symbolizují lidské slabosti. Lépe je to vidět s baterkou. Prostor před jeskyňkou se nazývá Blaník. Jsou zde vytesané reliéfy Jana Žižky, Prokopa Holého, Zdeňka Zásmuckého a postavy trpaslíků kovajících zbraň blanickým rytířům. Na blízké skalce je vytesán kalich. Po pravé straně si můžeme prohlédnout nepříliš jasnou figuru Herkulese s palicí. Tyto reliéfy jsou výrazně poškozené. Jestli zůstaly nedokončeny nebo byly zničeny, není jasné. K Čertovým hlavám vede lesní cesta od parkoviště doleva. Musíme do kopce nahoru, kde cca po 100 m uvidíme obří skalní díla. Stará německá literatura vypráví, že Levý vytesal také hlavy německého a rakouského císaře, ale tyto sochy byly údajně po roce 1919 zničeny.
Pokud máme síly, můžeme se vydat ještě na 300 m dlouhou naučnou stesku Mokřady dolní Liběchovky, která je nedaleko.
Po této poslední zastávce jedeme do Dubé, příjemně unaveni a s pěkným pocitem z bohatých zážitků.
Ilustrovaná mapa Dubského Švýcarska zdarma ke stažení zde: